Martin Šolc: V MMA ještě nekončím

Zápas na který čeká spoustu fanoušků bude na GCF 30 v SaSaZu jistě odveta mezi Martinem Šolcem a Michalem Těššíkem. Po jejich prvním zápase podala slovenská strana protest, nicméně výsledek se nezměnil a tak se tito fighteři opět střetnou v oktagonu.

 

Tvůj první zápas ve valetudo (dnes MMA) se datuje roku 1998 v Lucerně. Tehdy to byl souboj bez rukavic a ty jsi v něm porazil Richarda Dvořáka. Jak jsi se k tomuto sportu dostal a kdo tě připravoval?

Začal jsem někdy v osmnácti letech s thaiboxem. Tehdy jsem trénoval u tria Petr Macháček, Honza Vávra a David Brousil. Nikdo tenkrát nebyl hlavní trenér, kluci byli průkopníci tohoto sportu u nás a víceméně se každý učil od každého. Pak přišla vojna a po ní jsem začal zase trénovat thaibox i valetudo u Petra Macháčka. No a na Lucernu, na tu se zapomenout nedá. I když si už ani nevybavuju to jméno soupeře, ale asi to ten Dvořák byl, když to říkáš, tak na tu atmosféru Lucerny si vzpomínám dobře.

A v thaiboxu si do té doby zápasil taky?

No jasně, nějaké zápasy jsem měl, ale to si už moc nepamatuju. Jen svou první prohru si vybavuju. Šel jsem tehdy Henešem. Naštěstí to byla na dlouhou dobu jediná prohra.

Na sherdogu máš nějaké výsledky psány, ale zdaleka ne všechny.

Sherdog já neřeším, někteří promotéři to tam píší,jíní ne a mě je to jedno. Tehdy když bylo MMA teprve v plenkách, tak ty výsledky byly stejně jen stylem „jedna bába povídala“-nic se nikde oficiálně nepsalo. Ale zápasů jsem měl dost. S Vanickým je tam myslím psán jen jeden, kdy jsem prohrál RSC, pak asi půl roku na to jsem ho v odvetě o titul MČR porazil.

Pak jsi se objevil 10. června 2011 na Kypru, kde jsi souboj během chvíle vyhrál, když jsi Diakose Panayiotise ukončil KO a získal jsi pás. Pamatuješ si, co to bylo za titul?

Myslím, že to byl titul VKN.

Za koho jsi v této době zápasil?

Za nikoho, nějakou dobu jsem byl na Kypru, chodil po místních tělocvičnách a trénoval jsem se sám. Nikdo mě komplexně nepřipravoval.

A když jsi se vrátil zpět do Čech, tak jsi byl kde?

Všude a nikde. Tak nějak jsem procházel gymy jako je Pražský rohovník, kde jsem trénoval box, v Hanuman gym Praha jsem trénoval thaibox a u Daniela Hejreta fyzičku. První zápas po návratu do Čech byl s Markem Pilařem na GCF, pak s Davidem Marcinou na Heroes gate a Kamilem Cibinským. Po něm byl Cholewa na GCF, s kterým jsem si  zdřímnul. Následoval Matěj Šurin, Jan Hazer, Jirka Procházka, Michal Těššík, no a teď Prince.

Na konci roku 2013 jsi se utkal v památném duelu o titul GCF s Jiřím Procházkou, který jsi prohrál. Nutno dodat, že takhle atraktivní štípanou dva čeští borci ještě neudělali. Přál by jsi se s ním ještě někdy střetnout? Myslela jsem, že už byl zápas domluvený..

Mě to bavilo, takže jo, rád bych si odvetu dal. Tenhle zápas byl opravdu dobrej, mě moc nebaví válet se po zemi, i když chápu, že to k tomu patří, ale postoj je pro mě prostě víc.

No a je tedy vidina odvety?

Nějaká debata už o tom padla a mělo by se snad v květnu něco dít. Ale zda opravdu bude, to záleží jednak na promotérech a taky na trenérech. Takže jestli bude zápas Šolc vs Procházka záleží na Lončákovi vs Karaivanovi. Nám je to s Jirkou asi jedno, oba dva jsme připravení. Ono už se mělo něco chystat teď, ale vznikly nějaké rozpory na zápas s Těššíkem a tak bude tahle odveta jako první.

Na GCF 30 tě čeká odveta právě se zmiňovaným Těššíkem, nad nímž už jsi jednou zvítězil. Okolo toho zápasu už bylo řečeno mnoho. Jsi rád, že se se soupeřem potkáš znova?

Jo, mě je to jedno. Každá odveta je psychicky náročnější, než první zápas, ale já si myslím, že to bude pěkná podívaná.

Poslední tvůj zápas byl s Francouzem Aounallahem Princem na Žofíně, kde jsi prohrál. Jak hodnotíš tento zápas?

Špatně, větší nesmysl, než je kruhová platforma, jsem v životě neviděl. Samozřejmě jsme měli oba stejné podmínky, ale tohle na MMA nepatří, nedá se na tom pořádně zápasit. Nechci se vůbec vymlouvat na svou prohru, já ji beru stejně tak jako jiné, ale tady tohle bylo hrozný. Prince byl velmi zkušený grappler, údery sice neměl nic moc, to má Kozma větší, ale na zemi byl jak housenka. Nasadil mi na zemi triangl, já se z něj chtěl běžným zatlačením do něj vyprostit, ale byly jsme už u mantinelu platformy, která byla ze silného molitanu a výsledek mého snažení o únik byl, že se akorát tak soupeř zatlačil do podlahy jak do peřinek a bylo vymalováno.

Jaká ze tří proher v MMA je pro tebe nejhorší?

Tak vždy je to nepříjemné, ale nejhorší byl asi zápas s Cholewou, nebyl jsem dobře připravený a on mě vyškolil jak začátečníka. Prohra s Procházkou mě psychicky netrápí, protože vím, že jsem udělal co šlo a nechal jsem tam všechno.

Věnuješ se někomu i jako trenér?

Trochu ano, pár lidí trénuju, ale pokud se sám připravuju na zápas, tak na ostatní nemám moc času. Vše mi zabere práce a můj trénink.

Letos v březnu ti bude 40, chystáš se zápasit dokud to půjde? Čeho by jsi v kariéře ještě rád dosáhl?

Dřív jsem si říkal, že bych chtěl zápasit do 40, teď se mi ale úplně končit nechce. Spíš chci zápasit dokud to lidi bude bavit, anebo dokud nepřijde zranění. Co se týče síly a fyzičky, tak ještě dokážu mladým konkurovat. A čeho bych chtěl dosáhnout? Ani nevím, MMA dělám pro sebe a pro lidi, ale asi by mi udělala radost výhra nad Procházkou. Takže cíl je vlastně Procházka.

Komu by jsi chtěl na závěr poděkovat?

Sponzorům, bez kterých bych to dělat nemohl.  Jsem rád, že dnešní mladí mají sponzory nejen na samotný zápas jako já, ale i na přípravu a mohou se tomuto sportu věnovat naplno.

Ty nemáš sponzory na přípravu?

Kdepak, já chodím normálně do práce a pak na trénink. Sice profesionálně zápasím, ale co se týče financí, připravuju se za amatérských podmínek.