Bronislav Stříž: Moje cesta nebyla jednoduchá

Řady českých blackbeltů v BJJ se rozšiřují a dalším držitelem je Bronislav Stříž. Jaký byla jeho cesta od začátků až k černému pásku se dovíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj, mohl by ses nám představit?

Ahoj, jmenuji se Bronislav Stříž, je mi 30 let a jsem headcoachem brněnské akademie bojových sportů Wiking Gold Team.

Stal ses v pořadí 22. Čechem, kterému byl udělen černý pás v Brazilském jiu-jitsu (BJJ). Jak dlouho ti to trvalo?

Trvalo mi to něco málo přes deset let. Moje cesta nebyla jednoduchá, zkomplikovalo ji několik událostí a překážek, které jsem musel překonat.

Mohl bys tedy pohovořit o tvé cestě bojovníka?

Rád. S bojovým uměním jsem začal v 11 letech, když jsem v televizi hltal všemožné akční filmy a seriály – Odpadlík, Kung fu legenda pokračuje – byly na denním pořádku. Rodiče mě od mala vedli ke sportu – závodně jsem plaval a ochutnal jsem i gymnastiku, ale toužil jsem být bojovníkem. Tou dobou se mi samozřejmě líbily vysoké kopy a další efektní postojové techniky, nicméně jsem skončil s tátou na lekcích aikida. Dětské tréninky jsem ale nestíhal, takže jsme spolu chodili na lekce dospělých. Aikido mě naučilo spoustu pohybových dovedností a také výborně padat, ale časem jsem přece jen začal pošilhávat po něčem bojově hodnotnějším – plnokontaktním. Naši mi v té době nechtěli dovolit thajský box, a tak jsem začal chodit ke známému na seitedo (s tím, že je to sebeobrana). Tento oddíl patřil však v Opavě, odkud pocházím, k nejtvrdším. Zde jsem se učil boj v postoji a do jisté míry také boj na zemi. Tréninky jsem později prokládal také thajským boxem, který se mi velmi líbil. Pamatuji se, že když jsem si vybral úspory z vkladní knížky a šel si koupit chrániče na holeně a boxerské rukavice, máma moc šťastná nebyla (směje se).

 Jak ses dostal k BJJ?

Impulzů bylo více. Jednak se začala šířit videa z prvních zápasů UFC, kde si Royce Gracie na zemi obratně poradil se svými soupeři. Jednak příhodou z tréninku seiteda, kde se pravidelně bojovalo také na zemi, a při jednom takovém sparingu jsem narazil na holku, která byla u vojska, a ta mě chytla do držení kesa gatame ze kterého jsem se neuměl dostat. S kamarádem jsme tedy začali hledat nějaký seminář Brazilského jiu-jitsu a shodou okolností jsme narazili na jeden relativně blízko ve Frenštátu p. Radhoštěm. Tam začal pravidelně dojíždět brazilský mistr Fernando Araujo. Všichni byli velmi přátelští a po semináři jsme se dohodli, že budeme tyto akce navštěvovat pravidelně. Nedlouho poté jsme začali provozovat první čistě BJJ tréninky v Opavě, kde jsme procvičovali naučené techniky. Posléze jsme oslovili několik kamarádů a založili v Opavě pobočku Jungle BJJ.

Kdy ses dostal na první závody?

Zhruba po roce jsem jel do Frýdku-Místku na grapplingový turnaj, který pořádal Robin Javorek, a popravdě ani nevím jak, vyhrál jsem zlatou medaili. Pamatuji se, že se mi povedl pěkný hod harai goshi. 🙂

Ale u jednoho turnaje to neskončilo…

Přesně tak, začal jsem soutěžit více v BJJ i grapplingu, pak ale, v době, kdy jsem obdržel modrý pás, přišla zkouška v podobě závažného onemocnění. V té době mi hodně pomohl jeden člověk z týmu, se kterým již nejsem v kontaktu, ale kterému jsem stále velmi vděčný. Po nucené pauze jsem se vrátil zpět k tréninkům a závodění a po obdržení fialového pásu jsem začal závodit na turnajích IBJJF.

Na těchto turnajích se mi velmi líbí profesionalita a vysoká úroveň soupeřů, navíc jsem snad nikdy dvakrát nebojoval se stejným člověkem, takže každé závody byly nová výzva, krok do neznáma. Nasbíral jsem spoustu zkušeností, které na tréninku získat jednoduše nelze. Hodně se mi líbí, že člověk při soutěžení zároveň pozná nová místa v Evropě.

Pak ale přišel zlom.

V Opavě jsem trénoval BJJ tou dobou 7 let a byl jsem stále hladovější po nových vědomostech. Během mého působení v tomto městě jsem navštěvoval nejrůznější semináře a soustředění. Velmi mě ovlivnil např. seminář s André Galvaem v Polsku. Protože mi tréninky 2-3x týdně nestačily, začal jsem dojíždět do polské Ratiboře, která je jen 30km od Opavy a kde byli v BJJ mnohem dál. Tak jsem se naučil nové techniky, ale taky si vydatně zaspároval. V Opavě jsem totiž za celou tu dobu nenašel lidi, kteří by tomuto sportu propadli stejně intenzivně jako já. Těch několik, co trénovalo stabilně, později přerušilo trénink pro zranění nebo založili rodinu. Proto jsem se rozhodl přestěhovat do většího města – Brna.

Jaká byla situace v Brně?

V Brně trénovala skupina nadšenců, kteří se scházeli stejně tak jako my v začátcích v Opavě. To mi bylo sympatické. Rychle jsme se spřátelili a já začal nejprve dojíždět a vést otevřené víkendové semináře. Naše spolupráce byla velmi plodná a po čase jsem se rozhodl pro přestěhování do Brna. V rámci Brna byl Jungle názorově vnitřně rozdělen na dvě skupiny, na ty, co jej skutečně utvářeli a na samozvaného tzv. ředitele, kterému jsem se odmítl podřídit. Byl jsem tedy z týmu odejit. V tu chvíli se projevili jednotliví lidé a ukázalo se, někdy i dosti překvapivě, kdo stojí na které straně. Časem však pravda vyšla najevo a já jsem rád, že jsem se vydal na novou cestu.

Takže jsi musel hledat nového mistra?

Dlouho jsem neváhal. Ještě z doby pobytu v Opavě jsem měl přátele v Polsku, kteří spadali pod bratry Mariusze a Macieje Linke a jejich Linke Gold Team. Už jako modrý pás jsem byl na semináři Mariusze, jako fialový pás jsem byl na Gold Team campu, který byl tréninkově tvrdý, zato tam byla báječná atmosféra a velmi přátelští lidé. S Mariuszem jsme si, jak se říká, sedli na první dobrou, a tak když jsem psal o mé stávající situaci, velmi rychle jsme se dohodli na vytvoření pobočky v Brně a tak vznikl Wiking Gold Team.  

Proč zrovna Wiking Gold Team?

BJJ a MMA fighter Jorge „Macaco“ Patino, zakladatel „Gold Teamu“, vytvořil po světě síť poboček v Evropě v čele s Linke Gold Team. Každá pobočka v názvu obsahuje právě tato slova. V době, kdy probíhala výše zmíněná krize, jsem začal sledovat seriál Vikingové a vzhledem k podobnosti příběhu s tím, co se právě odehrávalo v mém životě, jsme se rozhodli tým pojmenovat právě takto. Dvojitým W jsme chtěli vyjádřit odkaz k polské větvi. A pak taky jezdíme na výpravy pro cenné kovy, že. 🙂

Co považuješ za svůj největší úspěch v BJJ?

Ze závodní kariéry jsou to jednoznačně tři zlaté medaile z IBJJF turnaje v Londýně (gi, absolute a nogi) v hnědých pásech. V loňské sezóně jsem se snažil hodně závodit na kvalitních turnajích a tohle byl zlatý hřeb. V září jsme však otevřeli vlastní tělocvičnu a tak se moje úsilí zcela přesunulo na budování týmu a s BJJ a MMA jsem trávil prakticky všechen volný čas. Na pořádnou přípravu už časový fond nebyl. Za největší úspěch vůbec však považuji to, jak skvělý a nadšený tým lidí se nám podařilo vytvořit, protože si myslím, že kvalitní lidi jsou na každém týmu to vůbec nejdůležitější.

Jaké jsou tvé oblíbené techniky BJJ? Jakou máš hru?

Moje hra se v průběhu let dost měnila. Ačkoliv si myslím, že mám solidní guard game, na turnajích jsem se většinou ocital v horní pozici, která mi vyhovuje. Je to stará škola smash-n-pass, kterou razí a razili všichni mí trenéři. Jednoduché věci, které skvěle fungují.

Říkal jsi, že jsi hodně startoval na IBJJF turnajích. Co říkáš na formát submission- only?

Vzhledem k tomu, že turnaje beru jako prostředek k učení a posouvání se na cestě bojovníka, si myslím, že především pro začátečníky, ale nejen pro ně, je vhodnější bodovací systém, který obnáší osvojení si kvalitní kontroly protivníka a také práci s taktikou. Tímto směrem se snažím vést i své studenty.

Jak vnímáš rozdíl mezi jednotlivými technickými stupni v BJJ?

Tuto otázku často dostávám a asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že rozdíl mezi jednotlivými výkonnostními stupni je velký. Dokonce i v rámci pásu jsou rozdíly značné. U různých škol po Evropě, kde jsem spároval, jsem se také setkal s různou kvalitou – standardem pro jednotlivé pásy. V naší škole držíme laťku opravdu vysoko.  Kromě technické vyspělosti, je třeba, aby člověk dospěl k danému stupni i osobnostně a to chce čas.

Pokud chápu správně tak většinu času trávíš se svými studenty – nižšími pásy, jak se člověk může bez lepších soupeřů zlepšovat?

Je to snadné, právě mí studenti jsou mí učitelé. Jednak jsou to jejich mnohdy všetečné dotazy k technikám, nad kterými se musím zamyslet a analyzovat. Pochopit co vlastně nechápou. Vzhledem k tomu, že člověk dělá časem pohyby již automaticky a nezamýšlí se nad nimi, musí sí každý pohyb rozebrat na dílčí části. Samozřejmě pak při sparingu, protože čím víc je naučím, tím lépe to použijí proti mně. Ve sparingu je také třeba si stanovit konkrétní cíle. To vše se pak zúročí při setkáních v Polsku, kde si dovednosti ověřím.

Vyučujete v akademii i jiné sporty než Brazilské jiu-jitsu?

Kromě BJJ vyučujeme také MMA, kde připravujeme zápasníky na amatérskou ligu MMAA. Náš zápasník Matěj Fojtík zatím drží bilanci 3-0, ale na příští sezónu připravujeme také děti a juniory. Při trénincích MMA spolupracuji s Honzou Müllerem, který je mistrem světa v Thajském boxu.

Jaké jsou největší úspěchy tvých svěřenců?

Co se týče dospělých, máme mezi námi mistra Evropy organizace IBJJF v bílých pásech v supertěžké váze. U dětí máme několik zápasníků, se kterými objíždíme BJJ turnaje a přivážíme spoustu cenných kovů.

Co chystáš v nejbližší budoucnosti?

Určitě budu pokračovat v dalším budování akademie (brzy náš čeká nábor), vylepšování tělocvičny a přípravě BJJ a MMA fighterů na zápasy.

Díky za rozhovor.

Díky za příležitost! Oss