Doping u nás jede ve velkým

Jen málokdo nezaznamenal dopingovou aféru Andersona Silvy, který měl po UFC 183 pozitivní dopingový test.  V těsném závěsu následoval i elitní zápasník velterové váhy Hector Lombard. U nás je zatím ticho po pěšině, což pravděpodobně  není způsobeno poctivostí zápasníků,  ale absencí dopingových kontrol.

 

Jak vidí problematiku dopingu trenér JMFS  a mezinárodní rozhodčí MMA Jakub Muller.

Pro všechny byl šok, když po UFC 183 byl pozitivně testován na zakázané látky Anderson Silva. Na druhou stranu je vůbec možné, aby po tak komplikovaném úrazu jaký měl, se vrátil tak brzy a v takové formě?

Určitě to není možné. Já si myslím, že především u starších borců je doping úplně běžný, tělo se bez těchto látek prostě není schopno regenerovat po náročné vícefázové přípravě. Silva není jediný, můžeme se podívat například na Hectora Lombarda, kterého teď také nachytali a příkladů je mnohem více. Ale určitě tito chycení borci nejsou ojedinělé případy, více afér není jen díky tomu, že je ještě nechytili a že testy jsou teprve v plenkách. Když se člověk podívá na postavu od Gleisona Tibaua, tak jen těžko lze uvěřit, že „jede čistě“. Když právě Tibaua nedávno obvinili, tak několikrát zopakoval, že nebyl ani jednou chycen. Ale ani jednou z jeho úst nezaznělo, že by doping nikdy nebral.  Čím více budou dělat mimosezónní  testy, tím více borců se chytne.  Většinou se dělají  jen pozápasové testy a to je strašně jednoduché zařídit, aby byl i ten, co bere, v den zápasu naprosto čistý. Jak „vycyklovat“ vám poradí prakticky v každé posilovně.

Tak proč se nechal takhle chytit?

Jednoduše nepočítal s tím testováním. Tyhle kontroly jsou spíš přepadové a právě díky nim se dají borci nachytat. Většina skandálů a pozitivních testů v poslední době se týkala těchto přepadových kontrol, v den zápasu pro borce není problém kontrolou projít a také jimi i prošli.

On sám kategoricky odmítá, že by anabolika vědomě požil. Je možné, aby o tom nevěděl?

On to moc dobře věděl.. Nepamatuji si případ, kdy by se někdo hned přiznal a omluvil. Jakmile jsou pozitivní, tak hned tvrdí, že za to může doktor, který jim dal léky u nichž nevěděli, že je tam zakázaná látka, že se něčeho omylem nadýchali, že ty látky obsahovaly doplňky stravy… Přiznalo se jen pár sportovců a to pod opravdu velkou tíhou důkazů. Podívejte se třeba na Armstronga, který léta bral a přesto dokázal kontroly obejít. Milionkrát prohlásil, že je čistý. Nakonec se pod tíhou důkazů musel přiznat. To samé Marion Jonesová. Další věc je, že dopingový program je tak sofistikovaný, že je dopředu před tím antidopingovým. Na druhou stranu časem při nových metodách testování se vzorky dají přezkoumat a dojít k jiným závěrům. Kolik medailí bylo v poslední době odebráno zpětně i o několik let… Nedivil bych se, kdyby třeba za 10 let udělali testy starých vzorků Andersona a byly by pozitivní. Na druhou stranu je to starý borec a jeho tělo prostě nevytváří tolik testosteronu a už není schopen regenerovat jako kdysi. Tohle mě spíše zaráží u mladých borců, kteří třeba navíc nezápasí na velké scéně, ale jen lokálně. Zaprvé mi přijde jako naprostá debilita „sypat“ třeba v devatenácti, když to člověk ještě vůbec nepotřebuje (tělo si vytváří obrovské množství testosteronu samo). Zadruhé je to extrémně nefér k soupeřům, kteří jsou na menší scéně kolikrát pracující lidé, kteří trénujou 4-5 krát do týdne při práci a užívají maximálně protein a aminokyseliny.

Jak myslíš, že je to se zakázanými látkami na české bojové scéně?

Já si myslím, že když se obecně v  Evropě nedělají  žádné dopingové kontroly, tak  by bylo bláhové se domnívat,  že toho borci nezneužijí. Je to jako by nebylo nezákonné krást a člověk by věřil tomu, že to nikdo nedělá. Borci užívají anabolika (oxandrolon, stanozolol, testosteron propionat, trenbolon, baldenon, nandrolon…)  a růstový hormon (kdo na to má sponzora, protože růstový hormon je opravdu drahá záležitost) pro lepší regeneraci a větší sílu. Při dělání váhy zase clenbuterol a diuretika. Před zápasem se bohužel najdou případy zápasníků, kteří pro „vyhecování“ užijí efedrin nebo amfetamin. Už jsem se setkal s příkladem borce, který našim klukům v šatně prozradil, že dělal váhu pomocí diuretik, přitom šlo o AMATÉRSKÝ zápas. Z tohohle je mi zle.

Proč se u nás nedělají kontroly?

Není  tady žádná atletická komise, která by to regulovala jako v USA. Problém je, že asociace ani nemají  zájem vstoupit pod antidopingovou komisi. I když  třeba s dopingem nesouhlasí, tak kdyby pod ně vstoupily, znamenalo by to, že mohou VŠECHNY jejich zápasníky kdykoliv testovat a v případě pozitivního výsledku udělit trest. Ono tohle funguje i  třeba v tak malém sportu jako je armwrestling. Takže fungovat to může! A vzhledem k tomu, že dle mého optimistického názoru by 60% zápasníků těmi testy neprošlo, tak ani není zájem, aby k tomu došlo. Kdyby ti kluci vysadili, tak by jejich výkonnost šla rapidně dolů a trvalo by delší dobu, než by se přizpůsobili tomu zápasit „načisto“. Tohle jsme viděli třeba při přechodu bojovníků z PRIDE (kde se kontroly nedělaly) do UFC. Stačí si pustit trápení  Shoguna s Colemanem a Griffinem.

V dnešní době kdy zápasníci shazují hodně váhy se často používají diuretika a clenbuterol. Jak se na to díváš ty?

Hlavně to jsou léky, které mají hodně vedlejších účinků. Clenbuterol  způsobuje velké bolesti  hlavy, třes rukou, diuretika zase dělají problémy s ledvinami, srdcem. Není to pro ty kluky vůbec  dobré, ale zase ti, co to využívají, se dostávají do obrovské výhody proti soupeři. Tělo vodu vyloučí, po vážení se napíchnou na kapačky a jsou fit a na zápase mají mnohem vyšší váhu než soupeř. Je rozdíl dát dolu dvě kila tím, že sedím tři hodiny v sauně, nebo si vzít pilulku furonu nebo spironlaktonu. Čistým způsobem, tedy dietou a pocením, se dá udělat dle mého ve stropu 15 kg (ve vyšších vahách 20 kg). 10 kg je ideální podle mého soudu, už jen proto, že zápasník si nehuntuje zdraví a že je schopen kdykoliv přijmout zápas na poslední chvíli. Ovšem s těmito léky se dá v pohodě udělat i 25 kg a to pak je při zápase opravdu znát.

Ty sám jsi se někdy setkal s používáním dopingu u svých svěřenců?

Za celou dobu, co trénuju, tak opravdu „sypal“ jen jeden z mých svěřenců, kterého ale samozřejmě nechci jmenovat. Já s tím nesouhlasil, ale on si to sehnal přes známého trenéra kulturistiky. Myslím, že toto rozhodnutí mu zničilo kariéru. Když jsem viděl, co to dělá s jeho fyziologií, jak se mění, tak dnes mnohem lépe rozumím nepřirozené a rychlé změně fyziologie některých fighterů. Ale každá mince má dvě strany. Tento zápasník sice zvedl o 50 procent více na bench a měl na svou váhu nadlidskou sílu, na druhou stranu úpony a klouby trpěly jedním zraněním za druhým. Každopádně dnes můžu s jistotou říct, že každý z mých zápasníků by antidopingovou kontrolou prošel. V den zápasu, měsíc po něm, měsíc před ním. Kdykoliv. Podle mého názoru je zápasit na dopingu na místní malé úrovni známka zbabělosti a vnitřní nejistoty lidí, kteří se nejsou schopni postavit soupeři bez vědomí výhody. Ať už silové nebo váhové.

Co proti tomu u nás dělat?

Zavést antidopingové  kontroly (smích).

Ty sám víš o několika zápasnících, kteří berou doping a asi nejsi sám. Proč se tohle nikde neřeší? Jaké jsou možnosti kontroly u nás? 

Borci mají hezké svaly, vyrýsované břicho, vypadají super, můžou víc trénovat, zvednou mnohem více v posilovně a jsou spokojení. Takže z jejich strany není zájem přestat. Je to takové veřejné tajemství. Začne brát jeden a už do toho žene další, kteří berou, aby nebyli v nevýhodě. A najednou je skoro rarita potkat ty, co neberou. Já to řeším tak, že když vím, že soupeř doping bere, tak ten zápas nevezmu. Nebylo by to pro mého kluka fér. Pavel Svoboda má normálně 73-75 kg, dělat 61 kg je pro něj nezdravé, takže bude zápasit v 66. Na druhou stranu ho nemá smysl dávat proti soupeřům, kteří mají normálně k 90 kilům a kteří kdyby měli projít dopingovkou, tak by neudělali ani 70-ku…

Rozhovor bych zakončil citátem od Nata Marquardta „Myslím, že jsem schopen bojovat s kýkmkoli, kdo je na steroidech, a stejně být ve výhodě.“ Toto prohlásil krátkou dobu před tím, než měl pozitivní test na nandrolon a usvědčili ho z dopingu (smích). Ne, to je moc depresivní. Chtěl bych poděkovat všem zápasníkům, kteří pochopili, že jejich zdraví a fair play má větší hodnotu, než bezvýznamné místní tituly a že MMA je jen sport, kterým se má šanci v našich končinách uživit mizivé procento sportovců.