Z rozhodčího opět zápasníkem. Jan Bezouška se dnes vrátí mezi provazy

Jan Bezouška, někdejší bojovník MMA a nyní rozhodčí, se po deseti letech a čtyřiceti kilo vrací do ringu k prvnímu profesionálnímu zápasu v boxu. V rozhovoru hovoří o proměnách ve své sportovní kariéře a přechodu od aktivního zápasení k roli rozhodčího. Jak mu půjde výměna rolí uvidíte už dnes večer na MBC Fight Night v Pardubicích.

Jaké to je vyměnit si role a vlézt po delší době do ringu?

Když jsem začal trénovat mma, bylo nás jen pár bojovníků a všichni lidé si o nás říkali, že jsme jen parta magorů, co se mlátí bez rukavic do hlavy a že mlátit někoho na zemi, je vrchol demence. V té době jsem měl štěstí, protože mě kámoš vzal na trénink mezi tehdejší nejlepší klub v ČR Jendy Voborníka. Tam jsem trénoval s borcema jako je Dvořák, Kincl, Maršálek, Pokorný, Fiala, Kvápa aj. Protože Hradec je pro pardubáky někdy hrozne daleko, začal jsem trénovat v pardubickém klubu Pretorian, kde se našlo v té době také dost kvalitních borců, třeba Ondra Starý, Jakub Stejskal, Pilař, Dalecký, Dostál, Koudy , Šídlo,… Přišilo pár zápasu, vyhrál jsem dva profi a stal jsem se prvním amatérským vicemistrem ČR mma. Bohužel jsem začal s mma pozdě a s věkem přišla zranění. Protože ten sport miluji a chtěl jsem být pořád jeho součástí, jezdil jsem s mladými zápasníky alespoň do rohu. Bohužel jsem neměl pocit, že jim mám co předat, vystřídal jsem roli a stal jsem se rozhodčím mma, později i rozhodčím kickboxu a profi boxu ve kterém mám teď první zápas. Plno mladších kamarádů, se mi diví, že jsem vzal zápas na poslední chvíli a že si neužiju přípravu atd. Na to mám odpověď, že jsou dva druhy zápasníků – sportovci a bojovníci. Podle mě bojovníci pomalu vymírají – tam si myslím, že se řadím i já, máme rádi bojové sporty jako celek a když přijde výzva, tak ji vezmeme, nehledě na věk, připravenost, soupeře a stupeň obezity, prostě když je potřeba jít do boje, tak musím být připravený pořád. Sportovci to vidí jinak, což je naprosto pochopitelné, chtějí se tím sportem živit, dodržují pravidla, žijí zdravě na každý zápas se důkladně připravují, na konkrétního soupeře, žijí jen pro sport- což je samozřejmě dobře, jen to se mi bohužel nikdy nepodařilo. Na galavečeru jsem měl dělat původně rozhodčího, ale z toho díky okolnostem sešlo, teď mám zápas a nevidím v tom rozdíl, opět si to užiju a budu to mít opět z první řady.

Jak vnímáš zápas z pozice rozhodčího jako bývalý a vlastně i současný zápasník?

Mezi rozhodčím a zápasníkem bude rozhodně ten, že jako rozhodčí musím být klidný a soustředěný, abych co nejvíce chránil zdraví zápasníků, které je pro každého rozhodčího nejdůležitější. Každý z nás má obrovskou zodpovědnost, vždy je lepší ukončit zápas dříve, než aby jeden z borců třeba musel ukončit kariéru kvůli zranění. To spousta diváků, někdy ani trenérů se zápasníky nechápe, takže jako zápasník si rozhodně zápas užiju více. Nikdo z nás nechce udělat chybu, to můžu jako zápasník klidně hodit za hlavu. Myslím si, že práci rozhodčího dělám dobře, a to právě kvůli tomu, že se do zápasu dokážu vcítit a dokážu boj ukončit v ten správný okamžik. Spousta zápasníků ani trenérů podle mě dříve neznali pravidla, u fanoušků to chápu, jdou se bavit.

Jak vycítíš ten správný okamžik k ukončení zápasu?

Když to smrdí zraněním, někdy je to cítit ze soupeře, že už nechce dál bojovat – ty se většinou nejvíce diví, že jsem to ukončil, nejjednodušší je, když je KO. Na některých zápasnicích je to už poznat, že už toho mají dost a nejraději by už seděli u telky a dívali na Ulici, ale nechtějí zklamat trenéry a sponzory, ale na nich je to většinou poznat – to jsou většinou ti sportovci.

Jak dlouho ses na tento zápas připravoval?

Box jsem začal trénoval s Drbalem a Badym, oba kluci se mě snažili předělat na boxera, což se jim nepodařilo, však uvidíte zítra. Na čas jsem ztratil o box zájem, ale pod vedením Ondry Budery se stal z Pretorianu nejen klub mma, BJJ , thajského boxu, ale i boxu.

Kdo bude tvým soupeřem?

O soupeři nic nevím a je mi to vlastně jedno, proti komu půjdu, když to nebude Jirka Procházka . Jediné, co bych si přál, aby zápas neskončil na body.

V jaké váze nastupuješ a v jaké jsi tehdy zápasil?

Zápasil jsem -93 kg, teď mám 132. Takže rozdíl 10 let a 40 kilo. Já jsem začal zápasit ve věku, ve kterém většina zápasníků kariéru končí.