Vyhovuje mi být hokejový trenér i zápasník, říká Miroslav Brož

Míra Brož od dětství sportoval a jeho láskou byl hokej. Když se po úrazu vrátil na led, dlouhá prodleva si vybrala svou daň a nestačil již reprezentaci. V tu dobu ho to však přitáhlo k bojovým sportům a přes thajský box se dostal až do klece, kde má dnes bilanci 10:3.   V sobotu se v Oktagon MMA utká s německým tvrďákem Christianem Jungwirthem a jak říká, jde se tam pořádně poprat.

Naposledy jsi ve vyrovnaném zápase s Janem Malachem prohrál na body. Co myslíš, že rozhodovalo o vítězství?

 Do poslední chvíle, jsem byl přesvědčený, že jsem vyhrál. Myslel jsem, že mám dvě kola nabodováno. Chtěl jsem do sedmdesátky, kde jsem byl hodně silný wrestlersky, ale prostě mě to nebavilo. Měl jsem zakázáno se prát a chtěl jsem změnu. Není mi dvacet let a chci dělat MMA, aby mě to bavilo. takže uděláme změnu na další oktagon. Co rozhodlo o vítězství s Honzou? Tam se pořád bavilo o damage, já jsem dostal tři údery za třetí kolo, takže bych to asi ani nekomentoval. Prostě jsem prohrál, měl jsem udělat lepší výkon a vyhrát.

V sobotu na Oktagonu 24 čeká zápas s Christianem Jungwirthem. Jak hodnotíš svého soupeře?

Jungwirth je výborný. Jak fyzicky, tvrdý, našlapaný frajer jeden z nejlepších v této divizy. Je nedoceněný a opravdu dobrý. Dostal jsem na výběr tři soupeře a hned jsem si o něj řekl. Oba jsme typově hodně podobný. Máme podobné i skóre, já 10:3, on 9:3. Já nemám ještě jeden zápas zapsaný na sherdogu, ale oba máme snad osm vítězství na body a myslím, že můžeme oba předvést krásný zápas. Celou přípravu to beru tak, že se tam jdeme hodně porvat a že to bude hodně aktivní.

 Jak jsi spokojený s přípravou a na co ses nejvíce soustředil?

Příprava byla úplně skvělá. Já jsem udělal změnu, že jsem se přestal připravovat nějaké čtyři měsíce, ale jel jsem si nějaký průměr. V prosinci, kdy jsem se dověděl o zápase, jsem do toho dva měsíce šlápnul.  Byl jsem v Polsku, kde trénuje Matheusz Gamrot z UFC a Boris Mankowski, hvězdy KSW,.. tam jsme se rvali a příprava opravdu byla super. Nejvíc jsem se soustředil asi na striking, na tvrdost a agresivitu, abych šel dopředu a byl to starý dobrý Míra, co jsem dělal dřív. Ne tak přehnaně, protože mám i lepší pohyb na nohách, takže si můžu dovolit víc věcí. No uvidíme, snad prodám to, co jsem natrénoval.

Je nějaké jméno, s kým by ses v rámci Oktagonu rád střetl?

Já tohle vůbec neřeším. Teď mám před sebou jen jedno jméno, a to je Christian Jungwirth. Až skončí tenhle zápas, tak se teprve budu zajímat co a jak dál, teď mě zajímá jen on a nikdo jiný. Mě je jedno, jestli jsem dvojka, pětka, sedmička, desítka,… ten welter je brutálně našlapaný. Chci být ale soupeř, kterého může kdokoliv porazit, ale i já můžu kohokoliv porazit. Chci být ten nepříjemný soupeř, taková ta divoká karta, kterého by ne každý chtěl. Teď uvidíme, natrénováno mám, mám nejlepší trenéry Davida Vyvážila, Luboše Šudu, Ríšu Andrše, Arletu Krausovou, Roman Čedík, Zdeněk Švamberk, Erik Kiml, Petr Žídek mentální kouč úplně v topu, myslím, že jsem pod těmi úplně nejlepšími lidmi.

K zápasení ses dostal přes hokejovou reprezentaci. Nelituješ někdy, že sis vybral klec místo ledu?

Já jsem se někdy v 19 letech zranil, přišel jsem o mistrovství světa, přišel jsem o draft. Od 15 let jsem trénoval s chlapy v A týmu na Slavii, když jsem se po zranění vrátil, tak už mi ujel vlak. Dostal jsem se na Zdendu Švamberka, který si mě vzal pod sebe a začal jsem u něj trénovat thajský box, pak mě vzal Petr Hromádko poprvé na MMA a pak jsem byl s Veverčákem, Kašparem až jsem se dostal k Davidu Vyvážilovi, od té doby už jsem s Davidem a jedeme tu naší cestu. Jen ladím i ostatní trenéry, aby si to vše sedlo. Teď i váhově a trenérsky jsem tam, kde bych chtěl být. Cítím se nejlépe až posledních pět let. A když Pán Bůh dá, tak to vše dobře dopadne.

Led jsi úplně neopustil, jen sis vyměnil role a působíš jako trenér. Jaké to je vidět hokej ze strany trenéra?

Já to hokejové trénování miluju. Mám děti, co mě respektují, já hokeji myslím, docela dost rozumím, dlouho jsem to hrál a mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mě učili. Radek Tóth, prezident svazu České brankářské komise, Radek Jirátko, Martin Láska, kteří byli v reprezentaci a byli nejlepší trenéři u nás. Trénování mě strašně baví, mám na to docela oko a když se na to zpětně podívám, tak mě to baví víc než chytání. Takhle mi úplně vyhovuje být hokejový trenér i zápasník.

Jak zamával kovid s trénováním ať už MMA nebo hokeje?

Kovid je obrovský problém, český hokej hodně spadne, co vím, tak ve Finsku, Švédsku i třeba Švýcarsku se normálně hrálo a u nás zakázali dětské soutěže. Takhle byl náš mládežnický hokej docela pozadu, natož teď.  My jsme jako profíci v zápase nějak trénovat mohli, ale není to ono, nemáte tolik sparringů. Jak jsem byl v Polsku, tak to bylo skvělé, tam se trénovalo normálně. Teď se to snad už vrací vše do normálu. Konečně se svět vrátí tam, kde by měl být. Já už se těším, na maličkosti, až si zajdu normálně do restaurace na jídlo, jít do kina, jít ven bez roušky,…

Nedá se přehlídnout, že jsi věřící. Kdo tě přivedl k náboženství a co pro tebe víra znamená?

Já jsem hodně věřící, jsem křesťan, ale jsem protestant. Přivedla mě k tomu babička, katolička. Já jsem si pak hledal svou cestu, protože mi úplně neseděla římsko – katolická církev, takové to papežství, kdy je pořád někdo mezi tebou a Bohem. To protestantství je super, jede se hodně podle Bible, ale taky jsou tam různé spolky, které se tě snaží hodně převést. Takže si hledám tu svou cestu, hodně si čtu Boží slovo, Bibli, hledat v tom věci a pochopit je. Potkávám se s lidmi, abych to s nimi probíral i z okruhu zápasníků,… Víra je pro mě nejvíc. Víra v Boha je pro mě základ a  to nejdůležitější na celém světě.

Děkuji moc za rozhovor, děkuji za podporu a držte mi palce, v sobotu jdeme na to!

Vstupenky a PPV zakoupíte zde: https://oktagon.tv/#/