Jakub Štáfek: Láká mě se hecnout, a nastoupit před vyprodanou O2 arénou

Jakub Štáfek alias Julius Lavi Lavický po vítězném utkání v Lucerně jde dál a další zápas bude mít v MMA pod organizací Oktagon MMA. Co Jakuba přivedlo k boxu a jaké jsou jeho plány do budoucna ze dovíte v následujícím rozhovoru.

Jak dlouho trvala příprava na tvůj zápas v boxu v Lucerně?

S přípravou jsem začal někdy v půlce září, kdy jsem do toho začal šlapat a byl víceméně každý den na tréninku.

Připravoval ses pod vedením Filipa Miňovského, jak jsi byl spokojený s jeho vedením?

Byl jsem maximálně spokojený. Filip je dle mého názoru nejlepší trenér u nás, co se týče boxu. Ne nadarmo pod ním trénovali ti nejlepší jako třeba Vašek Pejsar. Samozřejmě, já to asi říct můžu, Filip je pro někoho hůř stravitelný a složitější osoba v rámci jeho nálad, nicméně my jsme si absolutně sedli. Já ho naprosto respektuju, vím, jak to má těžký a co vše tomu sportu obětoval. Se svými svěřenci jezdí ve svém volném čase zadarmo po turnajích, a snaží se z nich dostat jen to nejlepší. Já proti Fílovi rozhodně nemůžu říct špatného slova, naopak. Na oddílu jsem se potkal s kluky, kteří nejsou zrovna z „high society“ poměrů, ale jsou to sociálně slabší vrstvy, kterým Fíla pomáhá a snaží se z nich dělat nejen lepší boxery, ale obecně lepší lidi, což je samozřejmě správné.

Ty jsi Filipa poznal už dřív, než ses rozhodl pro tento zápas v Lucerně nebo jsi dostal nabídku rovnou si zaboxovat a pak jsi hledal trenéra?

My jsme se s Filipem seznámili asi před rokem, když jsem začínal chodit na box po relativně složitém rozchodu s holkou. Bylo to citlivé, potřeboval jsem se vybít, a tak jsem začal chodit k Matoušovi Rajmontovi na box. Po čase jsem se dostal do fáze, kdy mi to už nestačilo, chtěl jsem víc, být lepší a lepší. Matouš přišel s tím, že mě vezme k nejlepšímu trenérovi, který tady je, a tak jsem k Filipovi začal chodit na soukromky, po čase i na oddíl. V průběhu trénování, někdy v červnu, jsme si řekli, pojďme si zkusit první zápas a já měl na přípravu asi čtrnáct dní. Byl to takový top galavečer Matouše Rajmonta, prostě veřejné sparingy v Doubku (smích). Tam jsem si poprvé zkusil stoupnout si před lidi a dopadlo to hrozně fajn, lidi byli relativně spokojení a řekli jsme si, pojďme v tom pokračovat, a tak vznikla Lucerna. Tam už jsme samozřejmě věděli, že do toho šlápneme daleko víc, ať neuděláme ostudu.

Jak probíhala příprava na Lucerna, říkal jsi, že jsi vstával brzy ráno, jel jsi dvoufázově?

Někdy byly i třífázové tréninky. Jel jsem kondiční, pak box a nakonec silovku, ale snažili jsme se to nějak nepřetížit.  Kromě Filipa Miňovského jsem měl Michala Břetenáře jako kondičního trenéra, a docházel jsem k Ondřeji Semíkovi do Barbell gymu na hmotu a sílu. V rámci tréninku to ty poslední dva tři měsíce vypadalo tak, že jsem vlastně měl volno až před Lucernou, do té doby jsem vůbec  volno neměl. Z tréninku jsem šel na natáčení, z natáčení na trénink. Byla to šílená doba. S kamarádem Vaškem Matějovským jsme o tom natočili takový dokuseriál, který diváci již brzy uvidí na internetové televizi. Ještě sice nevíme na které, ale víme, že to prodáme, protože je to opravdu super. V něm diváci uvidí, jak to bylo pro mě náročný.

Co na tom bylo nejtěžší?

Nejvíc mě trápilo, že jsem neměl čas na regeneraci. Vím, že by to mohlo být ještě lepší, kdybych správně regeneroval. To chci teď do budoucna zlepšit, vím, že regenerace je podstatně důležitější než ten dril a tvrdý trénink. Úplně optimální to nebylo, ale když se chce, tak všechno jde a mně se fakt chtělo. Ona ta má časová zaneprázdněnost měla vlastně výhodu v tom, že jsem si ani neuvědomil, že bych se měl stresovat. Ten stres přišel až v tom období, kdy jsem měl volno a do hlavy se mi dostávaly myšlenky: „kámo, na co si to tady kývl, když dostaneš hrozně do držky.“ V momentě, kdy je člověk pořád v zápřahu, tak nemá čas přemýšlet nad tím, co bude.

Kolik jsi upravoval před zápasem váhu a jak jsi to zvládal psychicky? Přeci jen to pro tebe bylo něco nového.

Bylo to pro mě úplně nové, ale bylo to v naprostým pořádku. Od začátku jsem věděl, že půjdeme 86 a já měl tak mezi 88-90 kg, takže to nebylo nic zásadního. Samozřejmě pro mě byl šok, když jsem měl asi 88 v den vážení. Ráno proběhl kondiční trénink, kdy jsem byl navlečenej a musel jsem se hlídat. Bylo pro mě nové, že jsem šel do restaurace a musel jsem se ptát, jakou gramáž má jídlo, řešil jsem, kolik vypiju vody, abych to nepřetáhl.

Popiš mi, jak jsi vnímal nástup do ringu, jaké jsi měl pocity. Byla tam nervozita, stres, co se ti honilo hlavou?

To taky lidi uvidí v tom seriálu, jak jsem trávil celý den před zápasem. Já byl relativně vystresovanej, když jsem tam přijel, ale pak to ze mě postupně opadávalo. Já měl výhodu, že jsme na ten nástup nestíhali. Dole jsem se rozcvičoval, a najednou nás volali, že musíme jít nahoru, což je vidět v tom přenosu, kdy mě vyhlašují a já tam teprve vybíhám nahoru po schodech. Bylo to v takovém zmatku, že jsem si stres ani neuvědomil. Kdybych tam čekal 20 minut, tak bych asi byl vyklepanej, ale v momentě, kdy jsem roztáhl tu oponu a šel na to, tak to ze mě spadlo. Navíc mě fanoušci přivítali velice dobře, takže to mi rozhodně pomohlo. Pak už jsem to nevnímal.

Nebál ses trochu reakce fanoušků? Přece jen tě znají z hereckého prostředí a často se stává, že neuznávají mediálně známé osobnosti, kteří jdou do sportovního prostředí.

S tím jsem se nikdy nesetkal, že by takhle neměli rádi herce, naopak se mi líbilo, že jsem dostával plusové body za to, že jsem idiot, který se živí obličejem a jde do prostředí, kde mu ten obličej můžou zničit. Takže s tím jsem se nesetkal a vůbec jsem se toho nebál. Spíše to, že mě lidi znají, pro mě může být v jistém směru v rámci toho povzbuzování výhoda, oproti tomu Štěpánovi. Ale zase snažil jsem se celou tu přípravu být absolutně pokorný, nešel jsem do žádných trash talků, v čemž budu chtít určitě pokračovat. Třeba když to srovnám s Marpem, když dopředu hlásil, že Rytmuse ukončí do třetího nebo do pátého kola. Pořád byl takovej ráznej, tak jsem si říkal: kámo, ty máš sebevědomí, takové bych chtěl mít. Já mám tady stažený uši a když to přeženu, tak jsem zesranej a budu chtít ze sebe jen to nejlepší. Můžu jen překvapit, a to se povedlo.

Tak Marpo měl v tomto výhodu, jelikož měl za sebou spoustu zápasů, co se týče thaiboxu, takže nešel do úplně neznámého prostředí.

Tak ale bylo to taky po hrozně dlouhý době, navíc neměl zápasy před vyprodanou O2 arénou, to je nebe a dudy. Já taky můžu říct, že jsem měl v rámci galavečeru ve vyprodaným Doubku super zápas, ale to se s vyprodanou Lucernou nedá srovnat. Já jsem věděl, že ten tlak bude velký a že na mě každý bude koukat a já jsem ve své podstatě trémista. Ono je něco jiného nastoupit před kameru a třicet lidí ze štábu, které znáte, a vylézt na podium v rámci moderování, mít před sebou cizí lidi, kde nevíte, jak na vás zareagují, to je stejné, jako vylézt před tou Lucernou.

Zápas se ti nicméně opravdu povedl, překvapil jsi, protože to očekávání nebylo nijak velký a výhra byla zasloužená. Jak ty jsi vnímal ten průběh zápasu?

Já vlastně nevím. Tak nějak jsme čekali, že se Štěpán bude chtít předvést, kdo by nechtěl sesekat mediální mr*ku Štáfka (smích). Je to pro tyhle kluky lepší, protože si na mně můžou udělat jméno. Zase na druhou stranu jsem měl výhodu, že Štěpán je hrozně pokorný a megatalentovaný kluk, který má to nejlepší vedení, který tady může mít. Já jsem se s Filipem připravoval na to, že bude tlačit a že se ho budeme snažit mít na delší ruku, že jsem vyšší a ty ruce mám delší. Je ale pravda, že když jsme stáli naproti sobě na vážení, tak jsem byl překvapenej, protože ten kluk zas tak malej nebyl, jak mi říkali a byl docela vysekanej. Tam byla má první pochybnost, do čeho jsem se to pustil.

Překvapil mě nástupem, jak do toho vlítl, celou dobu jsem boxoval z ústupu, což mi nevyhovovalo, měl jsem tam pár momentů, kdy se mi dařilo převzít iniciativu, ale víceméně to bylo o tom, že jsem povoloval a vracel. Štěpán udával tempo a já jsem držel krok. Na konci druhého nebo začátku třetího kola jsem si zlomil tu pravou ruku, tak jsem ho nechtěl mlátit tou zadní, protože to bolelo. Už jsem to jen pinkal tou přední a modlil se, aby byl už konec.

Několikrát ti během zápasu vypadl chránič, bylo to tím, že už jsi nemohl?

To byl můj největší nepřítel v rámci mé boxerské přípravy, já jsem s Filipem vystřídal strašně moc druhů chráničů, nastavovali jsme je společně a žádný mi neseděl tak, aby nedráždil. Mám špatný dávicí reflex a v těch chvílích, kdy jsem ho vyplivával to nebylo z důvodu, že bych nemohl, ale že se mi zvedal kufr a já se nechtěl před vyprodanou Lucernou poblít. Jednou jsem ho měl špatně zkouslý a Štěpán mě udeřil tak, že vyletěl, jinak to bylo tím reflexem. Takže ačkoliv se to mohlo zdát, že jsem odcházel fyzicky, tak jsem na tom byl dobře. Bohužel jsme si vzpomněli pozdě, jít k zubaři a udělat si chránič na míru. To je jediný, co mě mrzí, protože nebýt toho, tak jsem o ten bod nepřišel a mohl jsem vyhrát 3:0.

Na konferenci organizace Oktagon MMA jsi oznámil, že půjdeš pod nimi do zápasu v pravidlech MMA. Proč ses rozhodl jít zase do jiného stylu?

Těch důvodů je několik. Já jsem tu nabídku dostal od Ondřeje Novotného na podzim ještě před Lucernou. Tehdy jsem mu řekl, že to teď nechci řešit a chci se soustředit jen na Lucernu a pak uvidíme. Dostal jsem nějaký čas na rozmyšlenou. Já jsem si tak nějak naplánoval život až do roku 2021 a prostě jsem si řekl, že mi to tam v rámci nějakých mých plánů úplně zapadá. Těch věcí je několik, už relativně dlouho se objevuju na obrazovce, málo se o mě ví, že to mám rád i z druhé strany té kamery, režíruju, dělal jsem reklamy, videoklipy, náš Vyšehrad a tak dále. Mám nějaké projekty, které mi leží už dlouho v šuplíku a chtěl bych je nějak resuscitovat a pustit se do nich. To mi ale práce před kamerou neumožňovala, protože na nic jiného nebyl čas. Takže bych teď ukončil na chvíli hereckou dráhu a dal si zápas v MMA. Už teď měly produkce relativně velký problém s mou zlomenou rukou a když hrajete policajta, máte někoho honit, pacifikovat, střílet, jste pravák a máte ji zlomenou, tak to není dobrý. Já už nechci ty produkce dostávat do toho samého stavu, takže bych to ukončil, dám si zápas, pak nějaké delší volno a začnu připravoval projekty z režijní stránky, na které se těším. Další důvod je ten, že mám rád výzvy. Měl jsem relativně dlouho party life, který už skončil. To prostředí bojových sportů mě baví z toho důvodu, že je v něčem hrozně přímočarý a čistý. Láká mě se hecnout a nastoupit před vyprodanou O2 arénou. Není to o tom, že bych nějakým lidem a haterům musel něco dokazovat, ale jde spíš o mě, mít dobrý pocit a najít vnitřní sílu. Když si vzpomenu zpětně na tu Lucernu, tak už mě svrbí prsty a nejraději bych byl zdravý, šel bouchat do pytle, protože mi to nějakým způsobem pomáhá a hrozně mě to baví. V MMA je spoustu věcí, které jsou pro mě nové a já se obecně rád učím nové věci.

Zápas tě bude čekat během listopadu, máš víc než půlroční možnost přípravy. Kde všude bude ta příprava probíhat?

U Filipa Miňovského budu dál ladit box, ale musím vypilovat tu zem. Teď mám tři adepty, u kterých budu chtít trénovat. Budu mít jednoho hlavního, ale chci dát dohromady tým sympaťáků, tak abychom si rozuměli, bylo to funkční a k něčemu. Box tedy u Filipa, nohy u Tolji, jelikož to je jeden prostor, mám to za barákem, oba kluky dobře znám a oba mě hrozně baví a v tomto duchu bych to rád vedl. Ta jména ohledně země bych ještě nerad prozradil, protože to není 100 %, se všemi jednám a nechtěl bych tedy předbíhat.

Podívám se teď na otázky od diváků: Proč MMA, po vítězství v Lucerně bych tě očekával na poli boxu?

Box mě hrozně baví, myslím, že ty důvody jsem zmínil jasně. Tady po tom listopadu, ať to dopadne, jak to dopadne, tak dál budu chodit k Filipovi, protože to je přátelství na věčnost. Dokud Filipovi budou držet ruce lapy, tak já k němu budu chodit. Ale je to přesně o tom cíli, že se chci posunout někam dál. Takže proto MMA, chci se prostě posouvat dál a učit se nové věci. Není to vůbec tak, že bych si myslel, že mi už box nemá co dát, naopak, mám se tam toho opravdu ještě moc učit, ale přišla prostě nabídka, která se neodmítá. Těší mě i to, že budu první herec, který vleze do klece, budu už druhý fotbalista po Mírovi Slepičkovi, kdo tam vleze (smích)

Myslel jsi vážně, že máš 90 kg?

Jasně.

Bude seriál?

Nevím jakej. Bude seriál o přípravě na Lucernu a v rámci projektu X uvidí lidi obdobnou věc, a to půlroční přípravu na MMA zápas.

Jak trénuje plíce? V jeho zápase bylo znát, že ten kyslík ke konci docházel. Přeci jen v kleci se ocitneš párkrát na zemi, a to vstávání sebere dost kyslíku i sil. Jinak mnoho zdaru.

Mám půl roku na to, abych se kondičně připravil ještě lépe než teď a Michal Břetenář mě rozhodně nebude šetřit. Dnes ráno jsem u něj byl a nemůžu hýbat celým tělem.