Do ringu jdu i za vás

 Na vyprodaném Heroes Gate se v superfightu utká Ondřej „Spejbl“ Hutník a Igor Bugaenko. I když je tento Bělorus dvojnásobný vítěz turnaje Tatneft, tak se poprvé setká s roundkickem ala Spejbl.

Dnes patříš k respektovaným a nejúspěšnějším českým bojovníkům v muaythai a K1. Kdy a jak začala tvá kariéra?

Moje kariéra začala ve 13 letech, kdy jsme vstoupili s Michalem Vančurou, s kterým momentálně provozujeme Spejbl gym, do tělocvičny Hanuman Gym ješte tenkrát na Klárově, psal se rok 1996. No a od té doby se tomu snažím věnovat naplno až doteď.

Kolika váhovými kategoriemi jsi prošel a ve které jsi se cítil nejlíp?

I když nejsem tak starej, užil jsem si toho už opravdu hodně a hlavně celou dobu se snažím pohybovat v top světové třídě, napříč všemi váhami. Tím nejobtížnějším mi přišel přechod ze 75 kg do 86 kg a taky přeměna stylu z muay thai boje ve středních vahách do stylu K1 ve vahách těžkých. Nejlíp se cítím pokaždé, když vstupuji do ringu.

Jakého titulu a vítězství si ceníš nejvíc?

Vážím si všech svých vítězství a titulů, ale kolikrát jsou řadové zápasy těžší než titulové. Zápas vždy dělá soupeř a já chci zápasit jen s těmi, co jsou top. Tím pádem, když je to korunováno ještě nějakým titulem, to je potom radosti. Ale jen do dalšího zápasu, který vás může zase pěkně uzemnit. Je potřeba zápasit průběžně a dlouhodobě, teda pokud to budha, zdraví, manželka a pes dovolí.

Dokázal jsi pět let udržet sérii vítězství. V roce 2013 tě o to připravil v titulovém zápase prestižního Superkombatu Andrei Stoica a díky tomu dostal šanci zápasit v Glory. Myslíš si, že v případě vítězství by jsi tuto šanci dostal taky?

Zápasil jsem na Showtime, Superkombat, W5, i třeba Rumble of the Kings, takže logicky, Glory mi chybí do sbírky. Kdybych vyhrál nad Stoicou, možná bych se tam dostal já, moc nechybělo, ale každopádně to neklaplo, tak čekám, až mě tam dostane třeba Petr Ottich. Dlouhodobě mě baví spolupracovat ještě s Martinem Belákem a Pavlem Toušem, myslím, že tyhle lidi jsou profíci a dokážou organizovat pěkné galavečery na světové úrovni.

V loňském roce jsi 3 x zvítězil a jednou prohrál. Prohra přišla po velké bitvě s Danyo Ilungou, kdy jsi sahal po vítězství a sám sebe jsi přesvědčil, že na turnaj typu Glory výkonnostně máš. Co podle tebe bylo hlavní příčinou prohry v tomto zápase?

Tak tuhle smůlu s Danyem už snad probírat nemusíme. Nebyl jsem na tom zdravotně tak, jak tento zápas vyžadoval a dojel jsem na to. Prohra mě mrzí, ale nic se neděje. Je možný, že se ještě potkáme, tak mu to zkusím vrátit. Beru to jako sport a směju se na soupeře, i když dostávám, možná o to víc. Jemu to rozhodně se mnou nechutnalo a byl rád, že to tak dopadlo.

V pátek tě na Heroes Gate čeká další výzva. Tou je Bělorus Igor Bugaenko. Jak a kde se na něj připravuješ?

Tak na Igora se připravuju ve Spejbl gymu s Michalem Vančurou a Karlem Vrtiškou. Respekuju ho jako každého jiného soupeře a těším se na fight, nadřenej si přijdu dost, tak to tam půjdem s klukama v pátek odbouchat.

Vyhovuje ti jeho spíše boxerský styl?

Jeho boxerský styl pro mě není nic nového, spousta lidí bud dobře boxuje nebo kope. Taky jsem zamakal na rukách, ale každopádně můj styl a tvrdost pochází z muay thai a to Igor fakt neví do čeho jde.

Už dvakrát jsi se zúčastnil tréninkového kempu v Brazílii, kam tě pozval bývalý šampion UFC Mauricio Shogun Rua. Jak se ti tam líbilo? Bylo to pro tebe přínosné?

Dva UFC kempy v Brazílii, no to byla veliká zkušenost a jízda. Vidět, jak funguje profi team a vůbec celá organizace UFC je k nezaplacení. Navíc Mauricio je fakt sympaťák a dobře jsme si rozuměli. Chci ho přivézt k nám do Regard Gymu na Spartě, kde teď trénujeme na seminář pro všechny český MMA fightery. I když se mu teď v posledních fightech nedařilo, to nic nemění na tom, že to je top extratřída a kdo zná jeho zápasy v Pride FC musí mi dát za pravdu.

Kromě aktivní kariéry působíš i jako trenér ve svém Spejbl gymu. Kolik máš členů a kdo je z nich svými výkony nejvýraznější?

Jo, mám toho poslední dobou docela dost. Připravovat sebe na fighty, taky kluky od nás z gymu a do toho se snažím trošku podnikat, což mi zatím moc nejde, tak doufám, že se to zlomí a všichni fighteři z Prahy a okolí si budou mýt auta u mě na myčce v Líbeznicích. Slibuju, že si vezmu plavky a trochu to tam rozjedu s pěnou 🙂 Vyluxovat si to můžete klidně i sami. No a lapy na závěr, snad neurazej nikoho.

V gymu máme pár zajímavých borců a mladých talentů, tak radši pošlu fotku, abych nikoho neupřednostňoval, zas takový hvězdy nejsme a nějaký mega výsledky zatím taky nemáme. Ale děláme na tom a chceme se zlepšovat.

Jednou jsi řekl, že až dosáhneš 100 zápasu, tak půjdeš do důchodu. Kolikátý zápas bude tvůj na Heroes Gate?

Jinak, do důchodu se zatím nechystám, ale můj cíl už je na dohled a to je další síla, která mě žene vpřed. Když jsem byl na 50, zas tak do smíchu mi občas nebylo. Ono, Tyrone nemá zrovna malý granáty. Na Heroes gate jdu do 92, s tím, že někdo má víc, někdo má míň, ale v tomhle případě upřednostňuji spíš kvalitu.

Děkuji ti za rozhovor, ať se daří tomuhle novýmu fighterskýmu serveru. Dál bych chtěl poděkovat všem mým partnerům, sponzorům a kamarádům, ať to se mnou ještě chvilku vydržej. Toť vše, mějte se a v pátek bych byl moc rád, kdyby mi všichni Češi fandili,  jdu tam i za vás.