Martina Jindrová: Na Titánech předvedu to nejlepší

Souboj Titánů slibuje skvělou podívanou, k níž rozhodně bude patřit i souboj domácí Martiny Jindrové podle plných pravidel MuayThai. Martina měla původně zápasit s maďarskou bojovnicí Boglarkou Brunner, ta se však zranila a Martina tak čeká na novou soupeřku.

Kdy jsi začala s bojovými sporty? Byl to tvůj nápad, nebo tě k nim někdo přivedl?

Já jsem v sedmi letech chodila každé ráno na autobus, kterým jsem jezdila do školy z Obory do Kaznějova. Šla jsem vždycky kolem hospody, kde visel plakát s karatistou a mě se to hrozně líbilo. Tak jsem do mamky hučela tak dlouho, až mě nakonec přihlásila do klubu Narama Plzeň, kde to vše začalo 🙂

Jakými kluby jsi prošla a kde trénuješ nyní?

V Naramě jsem vydržela až do svých 14 let, kde jsem pak trénovala už i kickbox pod vedením Marka Kaigla a dále Honzy Kalaše, s kterým si občas zajdu zatrénovat i v dnešní době. Z Naramy jsem odešla do Prahy, kde jsem pár let trénovala v Hanuman Gymu s Petrem Macháčkem a taky Mírou Šafrou, poté jsem zápasila i za holandský Brutal Gym Den Haag, kde mě trénoval Marvin Alexander. Nyní však už přes dva roky zápasím za TKBC Praha pod vedením Zdendy Švamberka a zde jsem moooc spokojená, v žádném případě už bych jinam nešla. S přípravami na zápas mi pomáhají dále Filip Miňovský, Oleq Matusevich nebo v Plzni Lukáš Navrátil.

Zápasíš nejen v kickboxu, ale i v thaiboxu, což je nejtvrdší stand up. Co se ti líbí na tomto stylu? Nemají o tebe rodiče strach?

Samozřejmě, že rodiče o mě strach mají. Hlavně teda mamka, ta před zápasem bývá snad i víc nervózní než já sama 🙂 Taťka bych řekla, že to snáší líp. Jsem moc ráda, že si na tenhle sport u mě zvykli a že mě v něm podporují. Na thaiboxu se mi líbí třeba údery lokty, které jsou zde povoleny, nebo třeba i to, že se smí chytat kopy a různé strhy. Je to takové pestřejší, než je kickbox.

Ve své kariéře jsi dosáhla mnoha úspěchů. Kterého si ceníš nejvíc?

Cením si všech mých vítězství. Třeba těch prvních světových titulů, které jsem získala v kickboxu pod ČSFU a pak hlavně zlaté medaile na Mistrovství světa WAKO v rakouském Villachu v roce 2012, kde byla opravdu velká konkurence. Spolu s Evou Líškovou jsme byly z České reprezentace jediné, které jsme dokázali na tomto šampionátu zvítězit 🙂

Tvůj životní zápas měl přijít 20. září 2013 v Las Vegas, kdy jsi se měla střetnout v thaiboxu se šampionkou v MMA a jednou z nejlepších ženských bojovnic na světě, Cristianou „Cyborg“ Justinou. Co se ti tenkrát přihodilo?

Bohužel týden před odletem (jak už to v mém případě vždy bývá), jsem při sparingu inkasovala úder do hlavy a při tom mi divně křuplo za krkem. Hned druhý den jsem spěchala za svým doktorem Chomiakem a ten mi sdělil, že mám výhřez ploténky, která mi tlačí na míchu. A v případě, že bych dostala tvrdou ránu do hlavy, mohla bych ochrnout. To byla pro mě obrovská rána – můj nejhorší den v životě. Varoval mě, že pokud s tímhle chci na zápas odletět, tak ihned zvedá telefon a volá mým rodičům s tím, že jim vše řekne. Takže místo odletu do Vegas jsem jela o dva týdny později na sál 🙁

 Další rok jsi porazila na Souboji Titánů Švédku Jeniffer Osterlin a v červenci jsi vybojovala v Srbsku cenné vítězství nad domácí Emilijou Božič. Které z těchto vítězství bylo těžší dosáhnout?

V Srbsku jsem se cítila tak skvěle, že už před zápasem jsem věděla, že zápas vyhraju. Hodně jsem si věřila, pak se to v zápase i ukázalo, soupeřka vydržela jen jedno kolo 🙂 Zápas proti Jennifer pro mě byl určitě o dost těžší. Jednalo se o odvetu a hlavně, že bude soupeřkou právě ona, jsme se dozvěděli asi čtyři dny před zápasem. Navíc tento zápas byl před domácím publikem v Plzni na Souboji Titánů, takže jsem byla dost nervózní. Vše jsme ale zvládli a já ji vrátila předešlou porážku.;-)

Před dalším důležitým zápasem v Číně, na který jsi hodně makala a hlavně shazovala, tě opět znova postihla smůla… Co se stalo?

Tady to bylo zase týden před odletem do Thajska, kde už jsme měli jen doladit formu před Čínou. Zranila jsem se zase na tréninku při sparingu, kdy jsem chtěla strhnout na zem mého soupeře. Nějak jsem pod ním ale zapomněla svoji nohu a on mi padl z vnějšku na koleno. V tom mi šíleně ruplo (na ten zvuk už nikdy nezapomenu), koleno vypadlo a tři ze čtyř vazů v něm, se mi urvaly. Byla to největší bolest v mém životě…Mockrát děkuji panu MUDr. Doc. Libor Paša Ph.D., že mi dal nohu do pořádku.

V sobotu budeš mít zápas na Souboji Titánů, kolikátý tvůj zápas na Titánech to bude a s jakou bilancí?

Na Titánech jsem už zápasila asi pětkrát a myslím, že jsem nikdy neprohrála. Takže i tentokrát, se ode mě hodně očekává a já musím předvést jen to nejlepší. Věřím, že zápas se divákům bude určitě líbit.

Tentokrát tě čeká maďarská bojovnice Boglarka Brunner, která zápasí za chorvatský Leon Gym a je profesionální šampionka WKU v low-kicku a evropská šampionka WAKO. Jak se na tento souboj připravuješ a jak jsi s přípravou spokojená?

Na Boglarku jsme se připravovali, ale bohužel se prý zranila a bolí ji záda. Soupeřka už se domlouvá jiná a bude zveřejněna každou chvílí.

Bojovat se bude podle pravidel MuayThai. Pojedete podle plných pravidel?

Muay Thai je má oblíbená disciplína a proto jsme zvolili tento styl. Ano, zápas bude v plných pravidlech.

Máš v dohledné době domluvený nějaký další zápas?

Nedávno mi přišla nabídka o světový titul asociace WKU proti německé šampionce Julii Irmen, která má již několik titulů a je především vynikající v boxu. Uvidíme, jestli se nakonec dohodneme, zatím nám tam nesedí pár věcí, hlavně tedy váha, která má být 62,5kg.

Před půl rokem jsi v jednom rozhovoru uvedla, že profesionálnímu sportu dáváš tak tři roky a pak by jsi ráda založila rodinu. Máš na to pořád stejný názor?

Názor na to pořád mám stejný, i když rodinu můžu založit klidně až za čtyři nebo pět let. Otázkou je, zda mi ty tři roky v profesionálním ringu ještě vydrží zdraví. Je mi sice 24 let, ale někdy mám pocit, že mému ‘polámanému‘ tělu je už dvakrát tolik.:-)