Luboš Vrňata: Hanuman je pro mě srdeční záležitost

Je málo bojovníků na české scéně, o kterých se dá říci, že to jsou zápasící legendy. Mezi ně bezesporu patří Luboš Vrňata, který se bojovým sportům věnuje více než 25 let. Na Souboji Titánů nastoupí podle pravidel KMM a tak bude moci ukázat svoji univerzálnost v postojových disciplínách a MMA.

S bojovými sporty jsi začínal v době, kdy se u nás dalo trénovat pouze zápas, judo, karate a box. Proč jsi si vybral právě karate?

Z nabídky, která tenkrát byla, mi karate přišlo nejvíc komplexní. Tehdy v televizi, respektive na videu, letěly filmy s bojovou tématikou a karate se právě nejvíce podobalo těm stylům, které ve filmech byly. Já měl v těch filmech taky své oblíbence a tak mi bylo nejblíž.

Předpokládám, že technika a katy tě moc neoslovily a že jsi se raději pral. S jakými úspěchy?

Začal jsem někdy v 15ti, 16ti letech, tehdy mě rovnou “ostaršili“ a hned od začátku jsem chodil ligu s chlapama. Nebylo to úplně jednoduché, ale pak jsme to zúročili, když jsem dvakrát po sobě vyhrál na Mistrovství České republiky v juniorech.

A než jsi začal s karate, tak jsi dělal nějaký sport?

Jo, jezdil jsem na kole a taky jsem hrál fotbal za Horní Měcholupy a to na poměrně vysoké úrovni.

Čím tě zaujal thaibox, že jsi ze sportu, který ti šel, přesedlal právě na thai?

Cítil jsem se dotčenej, protože mě vyhodili ze závodů za plnokontakt. To bylo na otevřeném Mistrovství České republiky na Slovensku, kde se plnokontakt nesměl. Pak se mi to na podobných závodech stalo znovu a přišel za mnou Petr Macháček, který tam byl s tím, že to zná taky a jestli mám zájem, tak ať se přijdu podívat na hřiště na Letný, že tam pár kluků plnokontakt trénuje. Tehdy tam bylo tak deset lidí, mezi nimi jména jako David Havlík, Marek Kerle, Petr Brož, Petr Macháček, Dalibor Bělský,.. No já jsem to šel k nim ochutnat a zachutnalo mi to 🙂

Ty sám jsi účastník několika světových a evropských šampionátů a zažil jsi zlatou éru Hanumanu. Jak na tyto roky vzpomínáš?

To byl takový první vývoj, parta lidí, co spolu vydržela dlouho, dosáhla úspěchů, to se asi nedá s ničím moc srovnat. Vzpomínám na to opravdu rád, byla jiná doba, bylo to bezprostřední, nebylo nic jiného, než chuť dřít a něco dokázat i na úrok svého osobního života.

Hodně hanumanských bojovníků z té doby má vlastní gymy jako třeba Marek Lončák, Viktor Petrlík, Zdeněk Švamberk, Pavel Mayer a nově i Ondřej Hutník. Ty samozřejmě dáváš soukromky, máš spoustu svých klientů, ale stále jsi věrný Hanumanu. Nelákalo tě někdy otevřít si svůj gym?

Lákalo to každého člověka, ale já Hanuman považuju za svůj klub, i když nejsem majitel. I pár lidí, které jsem vychoval, zápasilo za nás.  Mám to prostě hozený takhle. Pro mě je Hanuman srdeční záležitost.

Jak ty vidíš vývoj thaiboxu a MMA za tu dobu, co ho děláš?

Je pravda, že thaibox teď sleduju trochu méně, než MMA, na které se více zaměřuju a právě u MMA jde teď ten vývoj hodně dopředu. Už to není jen o zábavě, ale vyvíjí se v ryze profesionální sport, který vyžaduje spoustu věcí okolo něj.

Ty jsi s profesionálním MMA začal ve 37 letech, kdy pomalu spousta zápasníků už končí. Co tě k tomu vedlo a co se ti na MMA tak líbí, že pokračuješ dál.

My jsme se tomu věnovali vždycky, ale jen doplňkově. Pak přišla doba, kdy jsem se chtěl zase trochu někam posunout, chtěl jsem zkusit něco jiného a protože jsem si toho hodně zažil i mimo ring, tak mi MMA k tomu přišlo hodně podobné 🙂

O tobě je známo, že před nikým neuhneš, ale přeci jenom Simon Carlsen na rozjezd, nebylo to trochu moc?

Bylo to trošku neodhadnutý.  Neměli jsme o soupeři dostatek informací, jen jsme měli k dispozici nějaká videa. To, že má za sebou spoustu zápasů v amatérech, jsem se dozvěděl až později. To on bohužel nikomu neřekl. Srovnání s ním bylo opravdu těžký a to nejen pro mě, ale například i pro Attilu, který s ním taky prohrál KO a to asi za rok šel zápasit do Bellatoru. Takže Simon opravdu nebyl až zas takový neználek, na jakého si hrál.

Potom následovalo pět vítězství v řadě, které skončili vždy v prvním kole na bomby. Je to tvoje taktika na soupeře hned vlítnout?

Drželi jsme se toho, co mi sedělo, což bylo jednoduché, tvrdé a přímočaré vedení boje. Nefunguje to na každého, když to bude třeba změnit, tak na to budu reagovat.

Dále přišel Hendrik Oschman a tvoje „neplácnu kimuru“ , což skončilo vykloubením ramene. Nebyla to v tvém věku trochu klukovina, když ji měl od začátku dobře nasazenou?

Cítil jsem, že nebyl až tak silnej, aby s tím mohl něco udělat…měl to dobře zabraný a bylo pozdě na to něco změnit. Spíš mě sežrala ta domácí atmosféra, taková ta snaha neprohrát doma.

Následovalo další vítězství, jak jinak než v prvním kole (Estocin) a poté prohra s Brkliasou, když jsi dostal nápad, že uděláš něco pro diváky a svěsil jsi ruce, čehož soupeř využil. Nelituješ takto zbytečně prohraného zápasu?

Je to škoda, ale tohle k tomu patří a když to člověk nezkusí… Je to prostě zkušenost, člověk se pořád učí.

Zápasíš výhradně se soupeři ze zahraničí, což se cení. Nemáš ale chuť poměřit síly s českým bojovníkem?

Je tady spoustu těch, s kterými by se dalo zápasit a nějakým způsobem srovnávat síly, ale já už jsem ve věku, kdy už nemám potřebu si něco dokazovat, pokud nepůjdu zápas o titul. Teď už se snažím tím sportem se bavit a užít si jiné věci, než se hnát za nějakou kariérou.

Na Souboji Titánů v Plzni půjdeš zápas podle pravidel KMM. Který z těch tří stylů tě baví nejvíc?

Určitě thaibox, baví mě všechno, ale nejblíž mám k němu. Strávil jsem v něm podstatnou část svého života a není žádným tajemstvím, že nejsem žádný velký top zemař ani grappler, takže i v MMA se budu snažit pracovat v postoji.

Už znáš  jméno svého protivníka?

Ještě ne, měl jsem mít nějakého Turka, ten to odpískal, takže čekám na nového. Ale už se snad někdo rýsuje 🙂

V jaké fázi je tvá příprava a co nejvíc piluješ?

Připravuju sám sebe a musíme přizpůsobit i taktiku. Trénuju normálně v Hanumanu a k tomu chodím ještě doplňkově lapovat se Zubem. Mám napsaný i plán ve fitku, tak se to snažím vše skloubit. Asi před měsícem jsem byl nemocný a jelikož se na tento zápas poctivě připravuji, vzal jsem si raději antibiotika, abych na Titány už byl naprosto v pořádku. Teď se snažím dostat do optimální pohody jak kondičně, tak i po bojové stránce.

Často jsi vybírán i do filmů jako „sympaťák“ ze zločineckého prostředí. Jak jsi přišel k filmovým nabídkám?

Jednou mi řekl Míra Šafra, že by někoho potřeboval na natáčení a tak jsem se přidal k jedné kaskadérské skupině Double team a v podstatě jsem u nich pořád. Už mě mají v databázi, takže když mě potřebují, tak se mi ozvou.

Na jednom tvém profilu je napsáno Luboš Vrňata – herec, trenér, zápasník. Jak se cítíš ty sám?

Asi zápasník, který pracuje jako trenér a sem tam si zahraje. Pořád mě ten sport baví a tak bych si chtěl ještě něco odzápasit.

Jak jsi spokojený v osobním životě?

Po tom, co se mi narodila dcera se spoustu věcí změnilo, ale dá se to shrnout, že bych asi spoustu věcí řešil jinak, ale v podstatě jsem spokojený. Dělám to, co mě baví, mám zdravé dítě, lidi kolem sebe, který jsou v pohodě.

Komu by jsi rád poděkoval?

Asi všem lidem, které jsem potkal, zároveň mě vychovali, trávil jsem s nimi hodně času a hlavně mému adoptivnímu otci – Machajdovi, rodičům, kteří mě nezavrhli, když přišli životní situace, které nebyly úplně v pohodě, sponzorům, kteří mi dodnes pomáhají a ulehčují mi tak mou kariéru. Pak asi všem kamarádům, lidem za přístup a lidskou podporu a doktorům, že mě stále dávají dohromady.