Magdalena Šormová: Do klece chci cageboye!

Ženských zápasnic v MMA je u nás poskrovnu, obzvláště těch, které netrénují jen pro sebe, ale odváží se vstoupit před diváky do oktagonu. Jednou z nich je Magdalena Šormová z Penta gymu, která své oba profesionální zápasy ukončila submission před limitem. Kromě těch profesionálních má za sebou ještě tři amatérské výhry a dva zápasy v pyramidě s muži s bilancí 1-1. Magda nastoupí do svého dalšího fightu na galavečeru Bitva roku proti Melitte Ignacz z Gönczi Team Hungary.

 

Jak se něžná dívka, jako jsi ty, dostala vůbec k MMA? Zkoušela jsi před tím i jiné sporty?

No za něžnou dívku bych se nejspíš neoznačila, a myslím, že většina lidí, co mě znají, rovněž ne. I když jako malá jsem asi 5 let dělala balet. Vystřídala jsem hodně sportů, chodila jsem třeba capoeiru, ze které jsem přesedlala na MMA. Chtěla jsem si to vyzkoušet a chytlo mě to.

Často i ty řešíš problém snad všech našich fighterek, kdy nemáte po boku plnohodnotné soupeřky na sparing a moc si vybírat ani nemůžete. Máš tady někoho, s kým sparuješ?

V Pentě cvičím s Bárou Polákovou, které měla teď v únoru svůj první zápas v Německu. Přestože se obě snažíme krotit, tak se občas v postoji nějak vzájemně rozjedeme, technika jde stranou a začneme se mydlit víc než s klukama (smích).

Na sparingy vyjíždíš do Polska, kde už je situace zcela jiná. Máš tam svůj oblíbený klub, nebo je střídáš?

Jezdím ráda do Gracie Barra v Lodži, kde trénuje Karolína Kowalkiewicz, která zapasí v KSW a v Invictě. Nejen, že mají výborné tréninky, ale pořádají také dívčí sparringové campy, což je zatím i v Polsku docela vzácnost.  Kromě Lodže jsem ještě byla několikrát ve Witkowu.

Velkou výhodou v pražské Pentě je to, že tam jsou špičkový zápasníci v lehkých vahách, jako je Filip Macek a Ondra Skalník. Není trénink s klukama pro tebe vlastně lepší, než s holkama?

Zrovna z těhle dvou mám po sparringu vždycky depresi (smích). Ne samozřejmě je to obrovská výhoda a jsem za to ráda. Přesto spárovat s klukama je trochu něco jiného  a to nejen kvůli váhovému a silovému rozdílu. Jinak menších kluků je v Pentě víc, no tímto bych jim chtěla poděkovat, za to že nevyrostli víc (smích).

Čeká tě tvůj první velký galavečer u nás a to Bitva roku, na které se v oktagonu postavíš proti maďarské bojovnici Melittě Ignacz. Už jsi zkoumala její styl?

Moc ne, zatím jsem koukala jen na jeden její zápas.

Když jsem od Petra Knížete slyšela, že by jsi měla na Bitvě ráda svého cageboye, tak se mi tvůj nápad opravdu zalíbil J Jak jsi na něj přišla, viděla jsi to někde ve světě, nebo budeš revoluční průkopnice?

Ještě jsem to nikde neviděla, ale je to můj sen od chvíle, kdy jsem měla první zápas. Když chodí u chlapských zápasu s čísly pěkné slečny, tak by u ženského měl být cageboy, ne? Navíc účel cagegirl vidím hlavně v tom, aby se měli diváci na co koukat v pauze mezi jednotlivými koly a mezi publikem je i spousta divaček, tak by bylo fajn myslet i na ně.

Určitě, sama za sebe budu držet palce, aby ten cageboy vyšel 🙂

Po Bitvě tě bude čekat další turnaj a to rovnou o titul na německém Young Blood Night se Španělkou Monicou Gaitan. Tam ale půjdeš o váhu výše. Zkoušela jsi někdy už 57 a jaká je tvoje mimosoutěžní váha?

Ona 57 je vlastně moje normální váha, no abych byla upřímná tak spíš něco přes 58 (smích). Už dvakrát jsem šla v kategorii do 60 kilo, ale šlo pouze o amatérské zápasy. Jednou jsem šla i na menším amatérském turnaji s klukama v pyramidě, kde byly všechny váhy dohromady. Přes prvního o 10 kilo težšího jsem se dostala, ale s druhým o 15 kilo težším to už byla prohra na body.

Máš nějakou soupeřku, s kterou by jsi si ráda zazápasila?

Mám, Švédku Iman Darabi, která má aktuálně stejné skóre jako já a je číslo 3 v rankingu skandinávských zemí. Dvakrát se už domlouval zápas, ale vždy si nakonec vybrali někoho jiného.