MONCOL SE STAL VICEMISTREM EVROPSKÉ LIGY MUAY THAI

 

Honza Moncol (24 let) se vrátil z Evropské ligy muay thai se stříbrnou medailí na krku. Původní odchovanec  teplického Rasant gymu, dnes bojovník z pražského  Hanuman gymu, si z Turecka kromě zážitků přivezl i titul vicemistra E.M.L.

V tureckém Burduru se nejdříve postavil proti rumunskému Lapusneanu. Tomu Honza uštědřil zásah loktem do čela. Jelikož jizva pořád krvácela a Honza navíc přidal ještě pár loktů, rozhodčí  ve třetím kole zápas ukončil. Jako druhý na něj čekal Němec Hajzer. S ním byl Honza ve druhém kole počítán, ale nakonec to dotáhli do extraroundu, které vysloveně Honzovi patřilo a tak postoupil až do finále, kde na něj čekal domácí Erdogan. Porazit Turka v Turecku jinak než KO je téměř nemožné a i když kromě prvního kola Honza (i přes počítání ve druhém kole) dominoval, odvezl si titul vicemistr Evropské ligy.

Honzo, jak dlouho trénuješ thai box?

S trénováním jsem začal v roce 2006. To jsem tenkrát přišel poprvé do teplického Rasant gymu a od té doby jsem věrný thajskému boxu.

Začínal jsi rovnou s muay thai, nebo mu předcházel jiný sport?

Nejřív  jsem hrál šest let hokej a když jsem s ním skončil, tak jsem hledal, co bych mohl dál dělat. Bojové umění mě lákalo, ale u nás ve městě až zas tak moc možností nebylo.  Zkusil jsem wing tzun, ale po pár trénincích jsem věděl, že to není nic pro mě. A tak jsem šel vyzkoušet thai box a hned jsem věděl, že je to sport pro mě.

Jak jsi se připravoval na ME?

No myslím, že jsem se připravoval docela svědomitě. Poslední měsíc jsem trénoval denně, někdy i dvoufázově. Samotný thai box jsem zlepšoval pod vedením Petra Macháčka, box pod trenérem Zoranem Pešičem a fyzickou přípravu měl na starost Jonáš Petřík. Myslím, že za ten měsíc bylo zlepšení  vidět. Doufám, že budu moct dál trénovat a stále se zlepšovat..

Před Tureckem jsi musel hodně shazovat. Kolik?

No hodně. Samotný trénink byla ta snažší část, nejhorší bylo právě to hubnutí. Nějak jsem se svým špatným stravováním dostal na nějakých 76 kg. Zápasilo se v 66,7 kg a poslední kilo a půl bylo fakt nejhorších. To už se mi v sauně chtělo i brečet, ale nakonec jsem to zvládl..

Jak sám hodnotíš průběh celého turnaje?

Samotný večer byl vydařený. Jednalo se o open air turnaj, takže pod širým tureckým nebem. Na náměstí, kde se sešlo snad celé město, stál ring a zápasy vysílala turecká televize. Ta atmosféra tam byla vážně skvělá. O poznání horší byla organizace turnaje, ale na druhou stranu měli podmínky všichni stejné.

Probojoval jsi se až do finále, kde jsi se postavil proti domácímu.

Turek byl ze začátku o něco lepší než já. Možná to bylo i tím, že měl více času na odpočinek než já. Ve druhém kole mě po úderu kolenem počítali a ve třetím kole  už jsem začal zápas přebírat, ale nestačilo to…Domácí publikum ho povzbuzovalo a připravili mu opravdu pěknou atmosféru. Mě předtím také fandili, ale samozřejmě v zápase s domácím už moc ne 🙂 Ale myslím, že jsem se jim líbil, po zápase se se mnou fanoušci  chtěli fotit.

Na jaký turnaj se teď budeš připravovat?

Zatím na žádný, ale doufám, že se díky managerovi Petrovi Ottichovi brzy nějaký objeví.